Konec pavouka

Jeden pracovitý pavouk si postavil pavučinu. Prohlédl si své dílo a protože to byla docela dřina, spokojeně se uvelebil a čekal až se chytí nějaká moucha. Zatím dole pobíhali mravenci. Vědomí si své kolektivní zodpovědnosti, pracovali pro svojí královnu až do roztrhání těla. Až jednou jeden z nich pozvedl hlavu vzhůru a co to vidí. Individualista pavouk nic nedělá a ještě se vyhřívá ve výšinách. Navíc ta jeho pavučina vůbec neodpovídala kompozičním pravidlům. Královna se rozčílila, že takový soused ničí mravenčí morálku a učinila náležité opatření. Pavouk se ještě rád odstěhoval jinam a tam odtud se prý potutelně směje tomu, jak ta pavučina chátrá.